Rafting - boj s divokou řekou

Rafting je outdorová aktivita, extrémní sport,

provozováný jak rekreačně, tak sportovně. Vodáci sjíždějí vodní toky různých obtížností na širokém nafukovacím plavidlu - raftu. Posádku raftu tvoří zpravidla čtyři až osm účastníků.

Povinnou výbavu pro proovozování raftingu tvoří již zmíněný nafukovací raft. Ten se vyskytuje v různých formách. Například v Evropě a v Austrálii je používán raft, který je na zádi řízený pádlem s dvojitou čepelí. Další nezbytnou výbavou jsou pádla, přilba a záchranná vesta. Pro udržení tepla je nejlepší neoprenový oblek, a také na nohy neoprenové boty, upravené pro rafting.

První zmínka o nafukovacím plavidle je z roku 1846 z USA, jednalo se ovšem o záchrannou loď. Později se nafukovací čluny začaly používat v druhé světové válce na záchranu leteckých posádek. Rafting jako rekreační sport se objevil po skončení druhé světové války. Odolnější a komerční rafty se vyrábí od padesátých let, a o třicet let později vznikl samovylévací raft typu Colorado. V devadesátých letech se stal velice oblíbeným sportem, i pro Čechoslováky. První mistrovství světa se uskutečnilo v roce 1989, mistrovství Evropy v roce 1996. Mezinárodní raftingová federace vznikla až v roce 1994.

Rafting tedy má jak mistrovství Evropy, tak mistrovství světa, v nichž závodí čtyřčlenná až osmičlenná družstva. Závodní rafty se liší od těch rekreačních, mají uzavřenou konstrukci o délce pěti metrů a voda vytéká ven, jsou také lépe ovladatelnější. Raftu se mezi odborníky říká autobus, jelikož je zde více pasažérů, ale pouze jeden „řidič“ – kormidelník.

V raftingu existuje Mezinárodní stupnice obtížnosti řeky, která je rozdělena na šest obtížností divokosti řeky. Ty mohou být od nejjednodušší po smrtelně nebezpečné. Pravým adrenalinovým odvětvím tohoto sportu je expediční rafting, kde je cílem expedice poznávání doposud neprobádaných toků. Mezi oblasti, kde se expediční rafting provozuje, patří jižní a střední Amerika, Asie a Afrika.