Požitek z kouření doutníku

lze považovat klidně i za rituální obřad. Jsou zde jistá pravidla, která byste se měli, pokud si chcete kouření doutníku opravdu užít, snažit dodržet. Občas to může být docela i věda.

 

Nezapomeňte, že není kam spěchat. Vyberete si a necháte si přinést doutník, ověříte si jeho vůni (která by měla být výrazná, ne ovšem dráždivá) a vzhled (po povrchu by neměly být žádné nápadné skvrny či plíseň) a po celé délce jej jemně promačkáte (tuhost doutníku by měla být také tak akorát). Pokud doutník lehce v jednom místě zmáčknete, pak by se měl samovolně opět zformovat do původního tvaru. V případě, že je doutník moc měkký, může být například napadený plísní. Naopak pokud při stisknutí uslyšíte praskání a doutník bude působit na dotek suše, pak byl doutník nepochybně špatně skladovaný. Takovéto doutníky nestojí za to kouřit. Každopádně to nemusí ještě znamenat, že je doutník na vyhození. Pokud se umístí do spravného prostředí, je možné, že se doutník ještě napraví. Vy si ale řekněte o jiný doutník, nebo změňte podnik.

 

V našem článku se věnujeme kouření ručně balených vlhkých doutníků (long filler), jejichž náplň je tvořena neřezaným tabákovým listem. Tyto doutníky se kouří pomaleji narozdíl od strojově vyráběných suchých doutníků (short filler), které jsou tvořeny malými kousky tabákové směsi.

 

Pokud jste spokojení s vaším výběrem, pak nastává čas pro ořezání / ucvaknutí konce doutníku. Jestli se chcete vyhnout prasknutí hlavy / konce doutníku, respektive krycího listu, pak jej můžete před ořezáním jemně navhlčit ústy. S ořezáním doutníku vám pomůže hned několik různých nástrojů, jako například dvoubřitá gilotinka, doutníkové nůžky, ořezávač či děrovač (který se používá u větších doutníků s větším průměrem).

 

Dostáváme se k dalšímu důležitému kroku a to k zapálení doutníku. Pokud vás také napadla otázka zda sundat papírový prstýnek nebo zda ho ponechat při kouření na svém místě, pak jej doporučujeme minimálně ze začátku ponechat. Někdy je totiž k doutníku i přilepený a mohli byste si tak doutník poškodit. Po rozehřátí doutníku pak lze prstýnek odstranit jednodušeji.

 

Zapomeňte na zapalování pomocí svíčky i benzínového zapalovače, doutník by do sebe mohl natáhnout nežádoucí pachy. Plynový zapalovač, delší - doutníkové sirky, či cedrové dřevo - jsou tou správnou volbou. Doutník se nezapaluje přímo plamenem ale žárem nad špičkou plamene. Kontakt s ohněm ničí krycí list. Takzvaná "pata" doutníku se při zapalování postupně otáčí a zahřívá nad plamenem až je doutník rovnoměrně rozpálený.

 

Na kouření doutníku se musí pomalu. Dle typu doutníku si musíte vyhradit čas na vykouření a vychutnání doutníku. Také ovšem při samotném kouření dodržujte intervaly mezi jednotlivými potáhnutími, tak aby vám stačil vychladnout (doporučuje se interval mezi 30 - 90 vteřinami) ale aby vám nevyhasnul! Kouř z doutníku nevdechujte do plic, nýbž pouze šlukujte do úst. Doutník se nedrží celou dobu v ústech (nejen že by vám nepřiměřeně zvlhnul ale asi by vám pak ani nechutnal) a už vůbec ne v zubech (tím byste doutník patrně i poškodili).

 

K doutníku si vychutnáte také kvalitní rum, whiskey, bourbon či brandy, víno či dokonce portské. Ke konkrétním doutníkům lze doporučit různé drinky. Tomuto tématu se budeme věnovat později.

 

Pokud vám doutník vyhasne, vyfoukněte z něj kouř a nechte jej chvíli bokem. Pak ho můžete znovu zapálit.

 

Při kouření doutník jemně pootáčejte mezi jednotlivými potáhnutími - zajistíte si tak rovnoměrné hoření ze všech stran. Pokud vám doutník hoří na některé straně pomaleji, pak jej touto stranou otočte dolů.

 

Nekouříte cigaretu, odklepávání popelu z doutníku je tabu. Čím delší popel na doutníku udržíte, tím kvalitnější doutník nejspíš kouříte. Popel zde plní také funkci chlazení - často se tak zlepšuje i chuť. Znakem kvality je pak i barva popela - světlý a celistvý značí opět kvalitu. Pokud nechcete aby vám dlouhý popel spadl v ten nejnevhodnější okamžik, pak si potáhněte a po chvíli se koncem popela dotkněte popelníku, popel by měl odpadnout.

 

Pokud chcete s kouřením doutníku přestat, pak jej rozhodně netípejte! Způsobili byste tak ve svém okolí učitě pozdvižení nepříjemným zápachem. Doutník nechte volně v popelníku vyhasnout.

 

Názory na délku části doutníku, do které se má doutník kouřit se různí a to od poloviny až do dvou třetin, respektive po označení papírovým prstýnkem (v těchto místech obvykle doutník také držíte). Jedna rada je ovšem univerzální a to kouření doutníku dokud vám doutník chutná. Nezapomínejte, že poslední třetině byste se měli vyhnout, lze ji považovat za filtr, kde již nejsou tak kvalitní listy tabáku.

 

V následujících článcích se budeme také věnovat roztřídění doutníků, soutěžím a zajímavostem ze světa doutníků.