Paragliding - plachtění na padákovém kluzáku

Paragliding

řadíme mezi adrenalinové letecké sporty a jako takový podléhá zákonům o civilním letectví. Je to sport, který chceme-li provozovat sami jako piloti, vyžaduje několikatýdenní výcvik dle podmínek Letecké amatérské asociace České republiky. Paragliding spočívá v plachtění vzduchem na paraglidingovém křídle (padákovém kluzáku).

První výzvou, se kterou se musíme vypořádat, je jak se dostat do vzduchu. Startovat lze dvojím způsobem: rozběhem z kopce a nebo z roviny za pomoci vlečného zařízení. Startuje se nejlépe proti větru, zejména pokud je pilot začátečník. Je nutné také vyvinout potřebnou minimální rychlost, ve které bude kluzák dále plachtit vzduchem. Tato rychlost se pohybuje okolo 25 km/h. Dále rozlišujeme dva druhy startů s ohledem na sílu a směr větru. Nefouká-li dostatečný protivítr, využívá se tzv. čelní start. Za mírného větru se provádí start křížový, během něhož se pilot otáčí o 180˚ a rozběhem až pak nabírá rychlost.

Ve vzduchu pak u paraglidingu rozeznáváme různé režimy letu. Základním režimem a také nejzákladnějším pohybem kluzáku je přímý let. Dále pak podle potřeby měníme režim větším či menším utahováním řídící šňůry. Tyto režimy nazýváme mírná a ostrá zatáčka. Můžeme také zařadit prvek „spirála“, kterého dosáhneme silným přibrzděním jedné strany padáku.

Podle zkušeností pilota si můžeme zvolit ze dvou technik létání. První z nich je tzv. svahování, které je ideální pro začátečníky. Tato technika využívá mechanického zdvihání vzdušného proudu o terénní překážku, zpravidla kopec. Druhou, náročnější, technikou je termické létání, které je založeno na principu využití stoupavých proudů v atmosféře k získání výšky. Piloti se v této dovednosti zdokonalují po celou dobu své letecké praxe.

Než se však kdokoliv vydá do vzduchu, musí mít potřebné vybavení. Základem je padákový kluzák, tvořený vrchlíkem (křídlem) a šňůrami, které ho spojují se sedačkou. Dalším prvkem výbavy je postroj: sedačka, chrániče z pěnových hmot a „airbag“ chránící před prudkými přistáními. V ČR platí, že pilot musí mít při paraglidingu také přilbu. Pro lety ve větších výškách než 300 m nad úrovní terénu je nutné mít výškoměr, který bývá často kombinován s variometrem. Ten nám říká, zda stoupáme či klesáme. Poslední nezbytnou součástí výbavy je záchranný padák.

Právě kvůli bezpečnosti jsou podmínky výcvikového kurzu paraglidingu korigovány Leteckou amatérskou asociací ČR. Každý pilot musí k získání licence splnit jak praktickou, tak teoretickou zkoušku. V zásadě paragliding nepatří mezi nebezpečné sporty. Záleží však velmi na schopnostech, pozornosti a správných a včasných rekcích pilota.