Downhill Mountain Biking - extrémní sjezd na horských kolech

Na první pohled by se mohlo zdát, že jízda na kole a sjezdové lyžování spolu nemá pranic společného. Opak je však pravdou. Možná by nás ani nenapadlo, že na sjezdovkách, kde se v zimě projíždí houfy lyžařů, spatříme v létě jezdce na kolech.

Pochopitelně, že se nejedná o cyklisty na klasických silničních či horských kolech, ale o jezdce na speciálních kolech upravených pro downhill biking. Jak již název napovídá, tento sport spočívá ve sjíždění vyznačené trasy, která už z principu vede z kopce dolů. Jezdci při jízdě přeskakují nerovnosti, vyhýbají se neschůdným překážkám, přejíždějí kameny a kořeny stromů a to vše tak, aby nevybočili z předem vyznačené tratě a zároveň ji sjeli v co nejrychlejším čase. Musí tak často podobně jako například lyžaři volit mezi nejschůdnější a tedy nejbezpečnější stopou a tou nejkratší, která jím mnohdy umožňuje dosáhnout vyšší rychlosti a tím pádem lepšího času v cíli za předpokladu, že ji zdárně zdolají. Na závodech vyjíždějí jezdci na trať v určitých intervalech a zpravidla v pořadí od nejpomalejšího k nejrychlejšímu. První takovýto závod se uskutečnil v roce 1976 v Californii.

Dnes již závody v downhill bikingu probíhají po celém světě, dokonce i v rámci vlastního světového poháru. V průběhu léta se mnohé lyžařské sjezdovky ve vyhlášených světových letoviscích přemění v tratě pro downhill biking. Přesně tak je tomu například v rakouském Schladmingu, kde se nachází téměř pět kilometrů dlouhá trať s průměrným sklonem 35 %. Dalšími oblíbenými destinacemi pro downhill bikery jsou např.: Whistler v Kanadě, francouzské Alpy, ale také třeba kopce na jinak nejplacatějším kontinentě – Austrálii. Tratě však najdeme prakticky kdekoliv na světě, včetně Skandinávie, Balkánu a Jižní Ameriky.

Vyjet na takovou trať však vyžaduje určitou míru odvahy. Ani ta sama o sobě by ale nebyla nic platná, pakliže bychom neměli potřebné vybavení a nezajímali se o naši bezpečnost při downhill bikingu. V prvé řadě musíme mít horské downhill kolo, které má speciální systém odpružení, je extrémně pevné a masivní, aby odolalo nárazům a aby jej jen tak nějaký kámen či kořen nerozházel. Dále by byl vskutku nerozum pustit se na trať bez přilby a případně dalších chráničů, které zmírní následky případných pádů, s nimiž se chtě nechtě musí při takovýchto sportech počítat. Hodit se každému jezdci budou i brýle, které chrání oči před odskakujícími kamínky a prachem, rukavice a pevná obuv.